Vstupní prostor v rodinném domě nebo bytě se během pár let promění v překladiště dětských dopravních prostředků. Každé dítě chce jiný stroj – starší už zvládá koloběžku, mladší sedí na odrážedle, nejmenší má tříkolku. Výsledkem je hromada, která se nedá obejít, natož uklidit. Přitom stačí přemýšlet o tom, jak jsou vozítka odložená, ne o tom, kolik jich je.

Základem je svislé členění. Koloběžky mají řídítka vysoko, odrážedla nízko, tříkolky jsou široké. Když je všechny naházíte na sebe, řídítka se do sebe zamotají a konstrukce se poškrábou. Řešením je police s háky nebo stojan, který každý stroj drží samostatně. Pokud chcete vědět, jak zabránit tomu, aby se vozítka vzájemně převracela, pomohou vám koloběžky a odrážedla, aby nepadaly přes sebe – tedy uspořádání, kde má každé dítě své místo a nic se neopírá o nic jiného.

Druhým krokem je přizpůsobit výšku věšáků a stojanů věku dětí. Menší dítě potřebuje odrážedlo v úrovni, na kterou dosáhne bez pomoci. Starší dítě zvládne koloběžku postavit na zadní kolo nebo ji zavěsit za řídítka. Tříkolka se nejlépe vejde na nízkou desku pod lavici. Pokud je vstupní prostor úzký, použijte výsuvný systém, který se v případě potřeby zasune ke stěně.

Nezapomínejte ani na bezpečnost. Vozítka by neměla blokovat únikovou cestu ani dveře. Každý stroj by měl mít pevné místo, kam ho dítě samo vrátí. Když je systém jednoduchý, udrží se pořádek i bez neustálého napomínání. A vstupní prostor zůstane průchozí i v době, kdy děti vyrostou a koloběžky nahradí kola.